Learn2Change
Learn2Change

2. část: Když pejsek s kočičkou pečou dort - analytické a komplexní myšlení

Jak kombinovat analytické a komplexní myšlení? Jak běžně myslíme nesystémově? Jaké jsou rozdíly mezi neživými a živými systémy?

"Celek je víc než souhrn jeho částí.“ (Aristotelés)

Systémové myšlení = holistické
Analytické myšlení = redukcionistické

Redukcionismus se snaží porozumět systému jeho rozložením na části a zkoumání těchto jednotlivých částí (nepřipomíná vám to naši medicínu?). Na základě pochopení jednotlivých prvků usuzuje analytik na chování celého systému. Analytické myšlení dominovalo našim snahám porozumět světu po 400 let.

Holismus je vyjádřen výše uvedeným Aristotelovým citátem. Systému porozumíme jen tehdy, když se budeme zabývat především jeho smyslem a vztahy mezi jeho prvky.

Analytické myšlení nám tedy pomáhá pochopit, co a jak jednotlivé prvky dělají, zatímco systémové myšlení vysvětluje, proč prvky dělají to, co dělají.

Nyní se podívejme na důležitý fakt – systémové myšlení pro nás z velké části není přirozené. Nevystačíme si tedy s naší intuicí a dosavadní zkušeností, systémovému myšlení se musíme učit a trénovat ho.

Jak běžně myslíme nesystémově

Lineární kauzalita

Lidé mají přirozenou tendenci k lineárnímu uvažování, která je ještě posílena přístupem tradičních věd, které dosud v mnoha oblastech našeho života přetrvávají. Dalo by se shrnout do věty

„Každý následek má svoji příčinu a vývoj se děje lineárně.“

Například řadoví si zaměstnanci myslí, že příčinou nezdarů firmy je špatné vedení a naopak vedení si myslí, že příčinou jsou neschopní zaměstnanci. Běžné prognózy vývoje cen komodit většinou odpovídají lineární extrapolaci posledního vývoje, ačkoli ve skutečnosti jsou velmi nestálé.

Máme rádi jednoduchá vysvětlení, protože myslet komplexně je složité a namáhavé.

Navíc máme tendenci zjednodušovat svět díky zpětné interpretaci událostí – jde o efekt „po bitvě je každý generál“. Příkladem může být kniha The Cell o tom, že byly dopředu k dispozici informace, které ukazovaly plány na útok na „dvojčata“ v New Yorku – ale podobných informací mají tajné služby k dispozici desítky tisíc a drtivá většina z nich se ukáže jako bezpředmětná.

Krátkodobé myšlení

Je opakem strategického myšlení, které bere do úvahu značné časové zpoždění našich akcí. Příkladem může být přístup většiny lidí ke zdraví – dokud „slouží“, moc se jím nezabývají, a když pak přijde vážná nemoc, je už často pozdě. Zde také můžeme uvést známý metaforický příměr o žábě – když ji hodíte do horké vody, rychle vyskočí. Pokud ji ale dáte do vody studené a tu pomalu ohříváte, aniž si toho žába všimne, pomalu se uvaří, protože ve chvíli, kdy už by chtěla z vody vyskočit, je tak slabá, že to nezvládne.

„Proč si komplikovat život, když to zatím celkem jde?“

Bohužel platí, že strategické myšlení často vede ke krátkodobému zhoršení situace. Když si například čistíte tělo, okamžitou reakcí může být vyrážka nebo průjem, kdy se toxické látky dostávají z těla. To samé platí v případě firmy – můžete se rozhodnout přestat být vydíráni klíčovým zákazníkem nebo zaměstnancem, což způsobí krátkodobý výpadek ve výkonnosti.

Tak manažeři často na strategii „nemají čas“ – protože se stále musí zabývat velkým množstvím operativních záležitostí. Vnímáte ten začarovaný kruh? Místo, aby operativním problémům předcházeli, musí už hasit požáry.

Sobecké myšlení

„Co z toho budu mít?“

Zdá se, že většina lidí má příliš mnoho starostí sama se sebou a tudíž jim nezbývá kapacita myslet na druhé – myslet na celek. Takové myšlení v podstatě také analytické, protože vyděluji sama sebe z celku a zabývám se jen tím jedním prvkem systému – sama sebou. Neužitečnost takového myšlení je zřejmá – můžu sice krátkodobě vydělat, ale dlouhodobě škodím nakonec i sama sobě, protože se ze systému ve skutečnosti nemůžu vydělit.

Předpoklady

Naše vnímání světa závisí na našich předpokladech a očekáváních. Aniž bychom si jich byli vědomi, hodnotíme svět a myslíme si, že jsme objektivní. Obrovské množství výzkumů dokazuje, jak snadno přehlížíme něco, co se nám nehodí do našeho obrázku. Tomáš Sedláček na dotaz ohledně změny názorů na přijetí eura po krizi v Řecku odpověděl, že jeho příznivci a odpůrci se nemění – cokoli se stane, je vždy jen každým z aktérů použito k tomu, aby si znovu obhájil svůj názor, který už měl.

„To jen dokazuje, že mám pravdu.“

Co s tím můžeme dělat? Subjektivnímu vnímání skutečnosti se nikdy nevyhneme, ale můžeme si to alespoň neustále uvědomovat. Darwin prý u sebe nosil notýsek, do kterého si zapisoval všechna pozorování, která nebyla v souladu s jeho teoriemi. Všiml si totiž, že má tendenci si pamatovat pouze to, co se mu hodí do jeho teorií a to ostatní zapomínat.

Zaměření se na problém

Dítě přinese ze školy vysvědčení, na kterém jsou samé jedničky a jedna dvojka. Jak zareaguje typický český rodič? Já vím, že to víte:

„A co ta dvojka?“

Zaměří se na problém. Na jediný malinký problém. Skvrně na dokonalosti. Je to proto, že jsme naučeni růst odstraňováním problémů. Místo, abychom se zaměřili na silné stránky a jejich rozvíjení, je naše pozornost stále upoutávána k nedostatkům. Systémově myslící rodič by si uvědomil širší obrázek – jak dítěti jeho kritika dvojky prospěje? Jak bude vnímat svoji hodnotu, když veškeré jeho úspěchy jsou zastíněny jedním neúspěchem? Systémové myšlení bere při komunikaci do úvahy celý kontext: proč, komu, co a jak, právě tady a teď a také s dopadem na budoucnost, říkáme…

Zobecňování

Toto myšlení má za následek tvorbu předpokladů – předsudků. Málokdy chceme vidět realitu v celé její komplexnosti. Po britském referendu o brexitu premiér Cameron prohlásil:

„Britský lid rozhodl…“.

Ale to přece nerozhodl britský lid, jen mírná většina z těch, kteří se referenda zúčastnili. Jak k tomu přijdou ti, kteří hlasovali opačně? Problém je, že volba slov usazuje v hlavách lidí myšlenky, které jsou nesprávné, protože nezobrazují realitu.

Otázka k zamyšlení

Zamyslete se nad vlastními příklady vašeho nesystémové myšlení. Co je způsobuje?

Jednoduchá řešení složitých problémů nefungují

Vytrhneme-li problém z celkového kontextu a neuvědomíme-li si všechny jeho souvislosti – tedy zvolíme-li analytický přístup – učiníme špatné rozhodnutí. Svět je jich plný. Například uvažování typu „postavíme-li více městských obchvatů, vyhneme se zácpám v centru“ se téměř nikde na světě neosvědčilo. Nové silnice přitahují silnější dopravu, počet aut a jízd roste s počtem silnic. Podobně pěstování biopaliv, které mělo zlepšit životní prostředí menšími exhalacemi, způsobilo ničení půdy, snížení produkce potravin a následné zvýšení jejich cen.

Komplexních problémů je celá řada. Může jít například o fungování Evropské unie nebo začlenění Romů do společnosti.

V oblasti zdraví můžeme dát za příklad hormonální léčbu - ta často rozhodí celý nesmírně komplikovaný neuro-imuno-hormonální systém. Jeden neuron totiž může být synapsemi spojen s dalšími 20 - 30 000 dalšími neurony (!). Je-li neuronů přibližně 25 miliard, je možný počet vzájemných spojů astronomický. A každý zpracovávaný podnět zaměstnává v podstatě celý neokortex najednou...

https://www.youtube-nocookie.com/embed/0763kNELiGQ

Otázka k zamyšlení:

Jaké vás napadají další příklady složitých problémů, na která neexistují jednoduchá řešení?

Zábavným příkladem analytického myšlení může být Čapkův příběh o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort. Dali do něj všechno, co měli rádi – cukr, buřty, syreček, oříšky, kosti, myši… jen ta výsledná chuť nějak nebylo ono…

Systémové myšlení vnímá systém jako celek, se všemi jeho souvislostmi, a klade důraz na vztahy mezi prvky. Kdyby pejsek s kočičkou mysleli systémově, věděli by, že některé ingredience se k sobě nehodí…

Jak fungují živé a sociální systémy?

Jak již asi víte nebo aspoň tušíte, živé a sociální systémy jsou komplexní. Holismus (z řeckého holon = celek) zdůrazňuje, že všechny vlastnosti systému nelze určit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu jednotlivých prvků. Tak například věta je víc než jen pouhý soubor slov, organismus je víc než souhrn jeho orgánů nebo buněk. Tímto se zabývá emergentismus, jemuž se věnujeme v kurzu Systémové myšlení II.

Dříve se věda snažila vysvětlit různé jevy redukcí systémů na jejich části a jejich následnou analýzou. Tak např. dodnes víceméně funguje naše medicína.

„Sestřičko, jak to vypadá s tím kolenem na trojce?“

Holistický přístup naopak vnímá systém jako nedělitelný celek, tedy např. problémy v organizaci, nemoc člověka, hynutí zvířecích druhů a podobně nejsou dostatečně dobře vysvětlitelné na nižší úrovni. Každá tělní buňka obsahuje informace o celém systému (to umožňuje klonování – povedlo se už např. u žáby, kterou se podařilo klonovat z jediné žabí buňky!).

Sáhneme-li na jednu buňku, saháme tím na celé tělo…

Sáhneme-li na jednoho člověka, saháme tím na celé lidstvo…

Mnohokrát se dostaneme k poznání, že myslet systémově znamená myslet eticky.

Firma je komplexní sociální systém. Soustředíme-li pozornost na její jednotlivé prvky (zaměstnance, oddělení, útvary, apod.), ztrácíme ze zřetele to, že její fungování je především funkcí vztahů mezi těmito prvky. Proto také mnoho věcí, ačkoli funguje „správně“, nepřináší výsledky. Proto také nefunguje benchmarking, pokud jde jen o přenos „lepších metod“. Demokracii nevytvoříte zavedením demokratických institucí a pravidel, pokud nenajdou živnou půdu v myšlení lidí. Jak řekl T. G. Masaryk: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty…“.

Příběh z praxe:

Na pražské Jižní spojce přejel odbočku na Vršovice stříbrný, poněkud zaprášený Volkswagen Passat. Na místě řidiče seděla ustaraná paní ve středních letech, v pravém uchu měla sluchátko s mikrofonem a telefonovala s učitelkou svého desetiletého syna.

“Já mu to říkala, paní Fialová, slíbil mi, že přestane...To bych moc ráda, ale to bohužel nemám čas...Ne, tatínek taky ne, ten je taky v práci...Ano, já vím....”

Paní Pišťáčková byla tvrdě pracující žena, která svoji práci milovala, třebaže ji uváděla do ustavičného stresu. Toho dne, kdy vyzvedávala svého syna Pavla ze školy s opětovnou stížností učitelky na jeho chování, byla vskutku velmi vystresovaná. Na Pavlíka se rozhněvala:

“Jak si to vůbec můžeš dovolit, bejt takhle drzej?” Pavlík mlčel.

Když jeli zpátky domů, tak se maminka neudržela a zavolala tatínkovi. Byla naštvaná a ječela:

“Chápeš, že křičel na svojí učitelku?! Já vůbec nevim co s ním je! Normálně je tak veselej a v klidu a pak zničehonic takhle zlobí!...Nedělej si z toho legraci, to s tím vůbec nesouvisí! Koupils mu tu mastičku na ekzém?...Musíme zas k tomu dermatologovi, nedivila bych se kdyby to všechno bylo tím, mě to jeho věčný drbání už taky pěkně štve. Nedrbej se!”

To poslední bylo adresováno na Pavlíka, ten jen hodil rukama a snažil se zatvářit ještě uraženěji. Koukal ven na míjející pumpy, domy a auta a zlobil se na svojí maminku, která pořád zvýšeným hlasem odsekávala do mikrofonu. Už se s ní dneska nebude bavit. Když paní Pišťáčková položila telefon, řekla Pavlíkovi spíš smířlivě: “Už se chovej dospělejc, prosim tě.”

Jde o problém dítěte nebo systému?

V prvním případě si klademe otázky: Proč má Pavel tyto problémy? Co je způsobilo či způsobuje? Jak mu můžeme pomoci? Jaké metody „na něj použít“?

V druhém případě si klademe otázky: Jak funguje Pavlův rodinný systém? Na co v systému Pavel reaguje? Jaké osobní problémy mají jeho rodiče a jak fungují mezi sebou? Co po Pavlovi chtějí, ať už vědomě nebo neuvědomovaně?

V 6. části kurzu se budeme vlivu systému na jedince věnovat podrobněji.

Čím se vyznačují živé a sociální systémy – na rozdíl od těch neživých?

Kdo jsme? Jsme živý systém – naše tělo; dále jsme součástí rodiny a širšího společenství, součástí přírody. Všechno nás ovlivňuje: co jíme, jak se pohybujeme, jak přemýšlíme, o čem mluvíme, s kým se setkáváme. I mozek se fyziologicky mění podle toho, jak ho používáme. Proto má také význam, jak se k nám něco dostane, jak je to vyrobeno (jídlo, léky).

„Duše a tělo jedno jsou.“

Obecná systémová teorie hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů a nachází například tyto:

  • komplexnost
  • dynamickou rovnováhu
  • zpětné vazby
  • sebeorganizaci

Pojďme se na ně podívat trochu blíže.

Komplexita

Komplexita znamená složitost, a jak víte, tu v systému způsobují spíše vztahy mezi prvky a jejich různorodost, než jejich počet. I bez teorií tušíte, že živé systémy budou mnohem komplexnější než neživé. Je snazší opravit porouchané auto než pomoci člověku s problémy. Auto je statické, vztahy mezi jeho částmi neměnné, kdežto člověk je tvor dynamický, neustále se vyvíjející.

Ale i některé mechanické systémy jsou tak složité, že je těžko uřídíme. O počítačích se někdy říká, že si žijí svým vlastním životem – to odráží jejich složitost. Letadla budou vždycky havarovat – když se odmyslíme od lidských chyb, které jsou toho nejčastější příčinou, dříve nebo později nastává nová situace, kterou inženýři nemohli předvídat a na kterou stroj nebyl připraven.

Abychom se ovšem vůbec ve světě mohli nějak vyznat, musíme nezbytně komplexitu redukovat. I jazyk je významnou redukcí komplexity – vytváří obecné popisy a v žádném případě není schopen zprostředkovat nám složitost světa. Už jen když si představíte jednoduchou věc, třeba stůl, je jisté, že vaše představa se bude lišit od mojí. A co teprve abstraktní pojmy, jako je třeba štěstí? Ve skutečnosti je velmi těžké se vzájemně pochopit a domluvit, proto systemici mluví o „více či méně užitečných nedorozuměních“.

Příběh z praxe:

Petr Zelený se s novými nápady vracel z hodiny koučování domů. Jeho klasická cesta dvaadvacítkou na Náměstí Míru a pak pěšky domů mu poprvé za několik let nepřišla monotónní, tušil totiž odpověď na jednu z jeho největších a nejzarputilejších otázek. Když vystoupil z tramvaje a šel kolem kostela, přemítal nad tím, jak moc byl dříve frustrovaný tím, že nedokázal pochopit, proč mu jeho zaměstnanci nikdy neodevzdali práci v takové podobě, jakou požadoval. Jako manažer firmy dokonce přemýšlel o tom, že by si hledal jinou práci, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by měl se svými lidmi špatný vztah nebo že by nebyli dost schopní – a přesto to nefungovalo. Jak moc byl teď vděčný své ženě za doporučení jistého kouče.

Druhý den ráno manažer Zelený vysvětloval svým zaměstnancům, co po nich chce, se zdánlivou rutinou. Po skončení jeho popisu ale k překvapení všech pobídl přítomné, aby svými slovy vysvětlili, co má být výsledkem jejich práce. Pan Zelený byl vždy časově zaneprázdněn a často to vypadalo, že všechno chce mít rychle z krku, a tak se tenhle zájem jevil jako nanejvýš neobvyklý. Desetiminutová konverzace, která následovala, ale brzy ukázala, proč se Petr Zelený k tomuto kroku odhodlal. Zároveň u všech způsobila značnou úlevu. Zaměstnanci předtím mnohé z jeho požadavků pochopili špatně, ačkoli si všechny strany myslely, že si rozumí. Několik měsíců nato pan Zelený nadšeně podával svým nadřízeným zprávu o zvýšení produktivity práce o 18 procent.

Od lineární kauzality k cirkulární

V úvodní části jsme v rámci běžného nesystémového myšlení zmínili lineární kauzalitu, myšlení typu příčina – následek.

Jak vnímá vzájemné působení prvků systémový přístup? V této části zmíníme jen nejpodstatnější koncept: cirkulární kauzalitu.

Oba prvky se ovlivňují vzájemně, jsou si tedy příčinou i následkem.

V systémovém myšlení nehledáme příčinu určitého chování, ale zkoumáme, jak se problémy udržují vzájemným působením mezi sebou.

Příkladem problémového systému s cirkulární kauzalitou může být spor společníků ve firmě. Jako v každém vztahu nemá žádný smysl přemýšlet nad tím, „kdo si začal“. Partneři na sebe navzájem reagují a oba si myslí, že příčinou jejich odporu je chování toho druhého. S takovýmto myšlením se pochopitelně ze sporu nikdy nedostanou.

Rčení „moudřejší ustoupí“ poukazuje právě na pochopení nesmyslnosti trvání na lineární kauzalitě.

Ve vztazích mezi lidmi můžeme také pozorovat tzv. komplementaritu, kdy jeden člen systému „vyvažuje“ druhého, například jeden je submisivní a druhý dominantní. V nezdravém vztahu může docházet i k eskalaci této komplementarity, kdy například čím je jeden partner více poslušný, tím více je druhý ovládající (a naopak).

Případ z praxe

Ve firemním prostředí se velmi často stává, že manažeři přebírají zodpovědnost za své lidi tím, že po nich kontrolují jejich práci. Tak je zvykají na to, že to po nich vždycky někdo „zkoukne“ a nemusí si dělat velkou hlavu s tím, v jakém stavu svoji práci odevzdávají. Ne, že by to dělali naschvál, ale podvědomě vědí, že nemusí zodpovědnost přebírat. Dokud jim ji nadřízení skutečně nenechají, nikdy se nezbaví nutnosti kontroly.

Zde vidíte, že kompetentnost zaměstnanců nemusí být pouze důsledkem jejich postoje a dovedností, ale také jejich role v systému. Většina chování lidí je ve skutečnosti reakcí na systém, jak to rozvádíme v jedné z dalších částí kurzu v kapitole Selhání i úspěchy patří systému.

Otázky k zamyšlení:

Máte v některých případech tendenci vnímat příčinu svých problémů mimo sebe? Pokud byste si ponechali veškerou zodpovědnost za svoje problémy, jakou cestou by vás to vedlo? Přemýšlejte o konkrétních myšlenkách a situacích.

Popište komplementaritu v některých svých vztazích. Stává se vám, že čím více je partner „nějaký“, tím více projevujete vaši komplementární vlastnost či reakci? Co by se stalo, kdybyste zkusili být více jako on/ona?

Krása jednoduchosti

Mluvili jsme o tom, že jednoduchá řešení složitých problémů neexistují. Ale náš svět je příliš pestrý na to, abychom každé tvrzení mohli brát stoprocentně. Jsou totiž případy, kdy je dobré ke složitosti přistoupit jednoduše. Jelikož jsme bytosti nedokonalé, nedokážeme se v té velké komplexitě soustředit na všechno. Tak se nám stává, že dříve nebo později začínáme zanedbávat i základní věci, důležité pro naši profesi. Proto bychom se neměli zříkat jednoduchých procesů a kontrol, které nám umožňují na nic nezapomenout. Máme mnoho příkladů, kdy takové jednoduché kontroly zachránily životy mnoha lidí. To jsou třeba znovu a znovu prováděné technické kontroly letadel nebo Apgar skóre, celosvětově používaná stupnice sloužící ke zhodnocení zdravotního stavu dítěte po jeho narození. Novorozenec se posuzuje po 1, 5 a 10 minutách po porodu, hodnotí se 5 kritérií, každé 0–2 body.

I firemní kulturu lze budovat pomocí jednoduchých pravidel – o nich se dozvíte v 8. části kurzu.

Případ z praxe – byty bezdomovcům

V praxi vyzkoušený a dobře fungující přístup k bezdomovectví je nesmírně jednoduchý – řeší se tak, že se bezdomovcům poskytne bydlení zdarma. Ve výsledku jsou společenské náklady daleko nižší, než náklady na jejich bydlení. Klesají totiž všechny formy rizikového chování – kriminalita, přenosy sexuálních nemocí, zneužívání návykových látek, a vůbec nezdravý způsob života. A tím také výdaje na zdravotnictví a policii.

Ukazuje se, že sklony ke složitosti mívají především vzdělaní lidé. Jak říkal Steve de Shazer: „Kdyby neexistovala složitost, museli bychom si ji vymyslet.“ Z mé praxe vím, že hodně lidí přemýšlí o svých kolezích – co si asi myslí, co by na to řekli a podobně. A vůbec je nenapadne se jich zeptat…

Otázky k zamyšlení:

Je ve vašem životě či ve vaší práci nějaká základní užitečná věc, na kterou občas zapomínáte?
Kde by bylo vhodné zavést „užitečnou rutinu“?
Kde by se vám vyplatilo mít k dispozici jednoduchý kontrolní seznam a vždy znovu si ho projít?

Seberegulace a zpětná vazba

Živé a sociální systémy se sami řídí za pomoci zpětné vazby.

Film Přežít vypráví o ragbyovém mužstvu, které ztroskotá s letadlem v horách. Kapitán mužstva automaticky přebírá velení a počítá s tím, že druhý den přijde záchrana. Organizuje tedy bezpečné strávení noci v divočině. Nicméně pomoc nepřichází, první den, druhý den,… a kapitán se z toho zhroutí. Velení se přirozeně ujímají lidé, do kterých by to předtím nikdo neřekl, ale v těchto podmínkách jsou k tomu nejlepší. Organizují tedy výpravu, která pro pomoc dojde…

Na krizích a katastrofách můžeme dobře ilustrovat schopnost systému se sám zorganizovat. Mnozí z vás to zažili v revolučních dnech listopadu 1989 či při povodních. Ale schopnost sebeorganizace živých a sociálních systémů vidíme všude kolem sebe – finanční trhy, mraveniště, sebehojivé schopnosti těla i organizací nebo i jednoduché a rychlé rozdělení se do skupinek na workshopu.

Se sebeorganizací systémů souvisí zpětná vazba a hierarchie. Těmi se budeme podrobně zabývat v 9. části kurzu a ve druhém díle kurzu (Systémové myšlení II.).

Pro fajnšmekry doporučujeme podívat se podrobněji na teorii autopoiézy.

Úkol

Jednou z hlavních charakteristik komplexních systémů je schopnost sebeorganizace, spontánní vytváření řádu. Zapřemýšlejte a uveďte příklady sebeorganizace systému ze života.

Otázky k zamyšlení

Jak vysvětlíte zkušenost, že majitelé a ředitelé firem jsou největším hybatelem změn a zároveň jejich největší brzdou?

Chcete znát naši odpověď? Najdete ji zde

Jak vysvětlíte zkušenost, že majitelé a ředitelé firem jsou největším hybatelem změn a zároveň jejich největší brzdou? Ačkoli „hlavy“ firem je z titulu povahy sociálních systémů de facto neřídí, přesto na ně mají obrovský vliv. Ze stejného důvodu, pro který se stali lídry organizace, bývají prvními hybateli potřebných změn. Jsou však zároveň držitelé kontinuity, a pokud se sami nepodrobí důležité osobní změně, stanou se její nejúčinnější brzdou. Tento paradox je většinou způsoben tím, že přirozené a zdravé tíhnutí ke změně je následně brzděno strachem ze ztráty moci – zde se láme situace, kdy lídr buď překročí svůj stín (a sám se sebou provede systémovou změnu) nebo systém vrátí do starých kolejí.

Případ z praxe

Když se potřeby nesetkávají…

Brzo jsem ve své kariéře poznala, že mám potřebu něco lidem předávat. Jako mladá ambiciózní žena jsem se vrhla s vervou na školení měkkých dovedností. Studovala jsem stohy literatury na toto téma a školila o sto šest. Moc uspokojení z té práce jsem ale necítila, protože zákazníci nijak obzvlášť spokojení také nebyli.

Když něco nejde, zaber ještě více…

Zaměřila jsem se tedy na ještě důkladnější studium, získání více znalostí a schopnost je lidem lépe vysvětlit a lépe to s nimi natrénovat. Ale moje pocity se moc neměnily…

Od analýzy ke komplexitě a tudíž systémové změně

Uvažovala jsem, že možná nejsem na tuhle práci vhodný typ. Nicméně něco mi říkalo, že v tom to není. Až jednoho dne mi můj kolega vyprávěl svoji zkušenost z práce s jednou skupinou a řekl: „Já jsem pořád přemýšlel, jak jim pomoct…“ – a v tu chvíli mi to došlo. Můj předpoklad, kudy vede cesta k lepším výsledkům. Já takhle vůbec nepřemýšlela, byla jsem ponořená do metodiky školení, ale na ty konkrétní lidi a jejich potřeby jsem vůbec nemyslela! To bylo jedno z mých prvních poznání o systémové změně. Místo analytického vytržení metodiky z celkového kontextu jsem se zaměřila na vyšší úroveň komplexity, na smysl mého konání. A najednou to šlo. A zanedlouho mě to dovedlo k jiné úrovni práce s lidmi, ke koučování. Tam jsem se našla – takže moje intuice o tom, že bych to neměla vzdát, byla správná.
(Klára Lauritzenová)

Otázka k zamyšlení:

Kdy jste vy sami zažili vnitřní změnu tím, že jste se začali na věc dívat jinak? Napište nám svůj příběh!

Test

Proč často dochází mezi lidmi k nedorozuměním?

Protože člověk je tvor dynamický a tudíž se každou chvíli mění.
Protože jazyk příliš redukuje komplexitu a nedokáže tudíž vyjádřit přesně to, co míníme.
Protože každý hájí svoji pravdu a není ochoten naslouchat druhému.

Když se partneři navzájem obviňují z toho, že ten druhý způsobuje problém, z jakého mentálního modelu vycházejí?

Cirkulární kauzalita
Cirkularita
Lineární kauzalita

Když šéf odjede na třítýdenní dovolenou, organizace dále funguje i bez něho. Z  jakého důvodu?

Vlastností živých a sociálních systémů je sebeorganizace.
Systém se řídí jednoduchými pravidly, nepotřebuje vedení.
Výkonní pracovníci jsou pro přežití systému důležitější než pracovníci řídící.

Shrnutí

  • Analytické myšlení je redukcionistické, snaží se porozumět systému zkoumáním jeho částí. Pomáhá pochopit, co a jak jednotlivé prvky dělají.
  • Systémové myšlení je holistické, celek vnímá jako něco víc než souhrn jeho částí. Zabývá se jeho smyslem a vztahy mezi prvky. Vysvětluje, proč prvky dělají to, co dělají.
  • Systémové myšlení není často přirozené, musíme se mu učit a trénovat ho.
  • Běžně myslíme nesystémově, tj. lineárně-kauzálně, krátkodobě a sobecky, s nereflektovanými subjektivními předpoklady a zobecňováním, se zaměřením na problém.
  • Jednoduchá řešení složitých problémů nefungují, protože vytrhávají problém z širšího kontextu.
  • Mnohým problémům lze ovšem předejít disciplínou v dodržování jednoduchých pravidel.
  • Živé a sociální systémy charakterizuje komplexnost, dynamická rovnováha a sebeorganizace.
  • Uplatňuje se v nich cirkulární kauzalita, ne lineární.
  • Živé a sociální systémy se sami řídí za pomoci zpětné vazby a vytvářením hierarchie.
  • Živé a sociální systémy jsou dynamické, ne statické. Kromě vztahů mezi prvky je tedy důležitý i čas.
  • Systém dělá v každém okamžiku to nejlepší, na co má, tj. chová se stále optimálně, tenduje k dynamické rovnováze.
    Systémově myslet znamená myslet eticky.

Doporučená literatura:

Watzlawick, P.: Úvod do neštěstí. Konfrontace, Hradec Králové, 1994 – útlá knížečka o tom, jak si díky našim vlastním konstruktům dokážeme udělat ze života peklo.

Gladwell, M.: Mžik, 2005; Dokořán, Praha – velmi čtivá kniha o profesionální intuici, bleskovém expertním rozhodování, o složitosti vzniku znaleckého vhledu a, pozor, také o jeho nepříjemných následcích v předsudcích.

Watzlawick, P.: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace, Hradec Králové, 1998 - Čtivý, přitom velmi erudovaný text o tom, že člověk věří, že jeho vlastní pohled na skutečnost je skutečnost sama. Autor na mnoha příkladech ukazuje, kolika klamy je naše vnímání ovlivněno.

Klímová, J., Fialová, M.: Proč (a jak) psychosomatika funguje? Nemoc začíná v hlavě? Progressive Consulting, 2015 – Úvod do psychosomatiky pro začátečníky. Ukazuje veškeré souvislosti zdraví a nemoci z hlediska biologického, psychického, sociálního, spirituálního a energetického.