Learn2Change
Learn2Change

2. část: Svoboda není zvůle - Svoboda a prosperita

Souvisí spolu svoboda a prosperita? A pokud ano, jak? Jak dosahovat dlouhodobé prosperity?

VZTAH SVOBODY A PROSPERITY

Existuje vztah mezi svobodou a prosperitou? A mezi důvěrou a prosperitou? Mají hodnoty přímý vliv na ekonomickou výkonnost? Já jednoznačně tvrdím, že ano. Jsou nejsilnějším pákovým efektem (viz 11. část I. dílu kurzu).

„Svoboda je nejskvělejší statek, stvořený spolu s člověkem, a od něj neodlučitelný.“
J. A. Komenský

Mnozí světoví myslitelé věřili a věří, že svoboda je lidskou přirozeností. A protože po ní každý člověk touží, musí přinášet zdraví a štěstí.

Jestliže pro někoho tato jednoduchá logika není dost dobrá, nabídnu vám později také důkazy.

Ale nejdříve se podívejme, jak se principy svobody zavádějí do společností.

Subsidiarita

Jedním ze způsobů svobodného uspořádání je princip subsidiarity. Znamená zásadu, podle níž se rozhodování odehrává na tom nejnižším stupni hierarchie, kde má smysl.

Příklad z praxe

Ve veřejné správě je princip subsidiarity vyjádřen v tom, že vyšší úrovně správy rozhodují jen tam, kde si to povaha věci vyžaduje. Například rozhodování o dětských jeslích nebo parku patří do kompetence obce, kdežto univerzita nebo dálnice je v kompetenci kraje nebo státu. Princip subsidiarity je tak prohloubením myšlenky demokracie, je opakem centralismu a zdůrazňuje úlohu samospráv.


Podobně v organizacích je na základě tohoto principu ponecháno rozhodování o všem, co je možné, v kompetenci co nejnižších složek. Zaměstnanci, kteří jsou ve styku se zákazníky, mají rozsáhlé možnosti rozhodovat tak, aby je mohli uspokojit. Příkladem může být příklad z praxe call centra Skupiny Generali, popsaný ve 3. části I. dílu kurzu.
Bohužel ve firmách často decentralizace shora vychází z předpokladu, že veškerá moc sídlí v centru, odkud se přerozděluje. Výsledek je pak většinou takový, že lidé dostanou pravomoci za věci, které jsou jejich vlastní práci na překážku, zatímco v oblastech pro jejich práci důležitých se svobodně rozhodovat nemohou.

pyramida

Je zřejmé, že zaměstnanec v první linii nemůže vidět všechno, co vidí šéf z vrcholu. Ale to platí i naopak!

U subsidiarity je důležité vědět, na jakou úroveň jaké rozhodování patří.

Příklad z praxe

Piráti a Zelení v Praze prosadili společné rozhodování občanů o tom, jak mají vypadat jejich ulice. Stalo se ovšem, že pak bylo někde parkovacích míst mnoho a jinde málo, protože tam parkovali i jiní lidé než rezidenti. Zdálo se tedy, že zapojení občanů nefunguje – ale chyba byla v tom, že o této záležitosti se musí rozhodovat na úrovni celé čtvrti, ne jen jednotlivých ulic.

Vztah mezi svobodou a zodpovědností

„Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.“ George Bernard Shaw

Svoboda ve společnosti neznamená ani hierarchii, ani anarchii.  Je to vysoce sebeukázněná forma organizace.

„Svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos. A autorita není možná bez svobody, jinak by se proměnila v tyranii.“
Stefan Zweig

Svoboda znamená především zodpovědnost. Svoboda v lidském společenství totiž může fungovat pouze v případě, že lidé dobrovolně dodržují dohodnutá pravidla.

Ale jaká pravidla to mají být a kolik je už moc a kolik ještě málo?

Na organizace se můžeme podívat z hlediska toho, do jaké míry dávají svým zaměstnancům svobodu a do jaké míry jsou regulovány. Čím více pravidel a procesů, tím méně prostoru ke změnám, kreativitě a inovacím. Každá společnost má v tomto smyslu jinou rovnováhu. Menší společnosti v oborech, jako je marketing nebo IT budou jistě vyžadovat mnohem větší svobodný prostor než třeba velké finanční společnosti.

Otázka k zamyšlení

Je ve vaší společnosti správně nastavena rovnováha mezi strukturou (pravidla, procesy) a svobodou (prostor pro samostatné rozhodování)?

Ve svobodné organizaci je třeba, aby pravidla (zásady, principy) byla jednoduchá, nepsaná a dobrovolná.  A platná pro všechny! Vynikající příklad fungování tzv. „jednoduchých pravidel“ je popsán v 8. části I. dílu kurzu systémového myšlení.

Ale někteří lidé bývají posedlí pravidly. Snaží se transformovat do pravidel to, „co funguje“, což je svým způsobem pochopitelné. Avšak právě snaha převtělit to, co se nám líbí, do pravidel, kterými se pak musí řídit ostatní, je nebezpečí, které neustále číhá – a brzy může zdravou rovnováhu mezi strukturou a svobodným prostorem narušit.

Potřeba stanovovat příliš mnoho pravidel, zejména bez konsensu všech dotčených, souvisí s nedůvěrou vůči lidem. Lídři se snaží mít vše pod kontrolou v domnění, že tím zajistí zdravý chod firmy a prosperitu. Ale my systémoví myslitelé víme, že to v dlouhodobějším horizontu vede k pravému opaku!

check-list

Případ z praxe

Učitelka v družině si vzdychla. Právě sundala z plotu Honzíka, který volal na své kamarády, aby se k němu připojili. „Děti jsou čím dál víc neposednější“, pomyslela si. „Nesmím z nich spustit oči, aby se aspoň nezranili – na nic jiného mi skoro nezbývá čas.“ Znovu si povzdechla a sedla si k počítači. Takže další pravidlo – žáci nesmí lézt na plot. Otevřela příslušný soubor a začala psát: Pravidlo č. 38 …

Se stále se zvyšující kontrolou klesá ochota lidí převzít zodpovědnost.

Úkol k zamyšlení

Popište vztah svobody a prosperity v těchto systémech:
stát
organizace (firma)
jednotlivec

Jak byste v uvedených systémech popsali vztah svobody a prosperity?
Jaké znáte konkrétní příklady svobodných a prosperujících států?
Jaké překážky, podmínky a okolnosti mohou hrát roli ve vztahu svobody a prosperity?

Vliv na prosperitu

Svoboda má přímý vliv na prosperitu. A nezáleží na tom, zda mluvíme o jednotlivci, organizaci nebo státu.

Příklad z praxe

Sociální pokrok je jádrem rostoucího přebytku prosperity Spojeného království
Je to společenský pokrok, ne ekonomický úspěch, který vedl rostoucí schopnost Spojeného království přeměnit své bohatství na prosperitu. Radikální reformy, jako například ty, které se týkají dobrých životních podmínek a vzdělání, se snažily vrátit odpovědnost jednotlivci. Ve vzdělání se Spojené království v posledních deseti letech zvýšilo ze 14. na 6. místo. Politické reformy, jako je masové rozšíření odborného vzdělávání, zlepšení přístupu k dobrému vzdělání prostřednictvím svobodných škol a zvýšení věku ukončení školní docházky, značně přispěly k posílení lidského kapitálu Británie a rozšíření příležitostí. Zde přebytek vzrostl o 43 procent. Ve zdravotnictví přebytek Spojeného království vzrostl o impozantních 176 procent.
Vedle zdraví a vzdělání je Spojené království bezpečnější než před deseti lety. Míra kriminality klesla, lidé se cítí bezpečněji a hrozba terorismu je omezena. Spojené království stouplo v roce 2016 v sub-indexu Bezpečnosti a zabezpečení z 32. místa z roku 2007 na 13. místo. Prosperita také rostla v národních komunitách. Míra dobrovolnictví se zvýšila z 23 procent před deseti lety na dnešních 33 procent. Zvyšující se přebytek sociálního kapitálu ukazuje národ, jehož společenství jsou stále silnější a přebírají větší odpovědnost.
(The Legatum  Prosperity Index™  2016 – přeloženo, zkráceno)

Britannica

Co udělá běžná firma, když chce zvýšit výkonnost? Zpravidla dvě věci: snaží se nějak lépe „motivovat“ své zaměstnance k novým cílům (o tom pojednávám v dalším díle kurzu) nebo stanoví nové normy. Ty zpravidla představují spodní hranice výkonnosti, ale v praxi se stanou jejím stropem. Lidé pak pracují „přesně podle předpisů“. Kontrola dodržování těchto norem se pak zařadí mezi výkony. Místo abyste pak posouvali firmu k růstu, mají lidé plno práce s „vyráběním čísel“, čímž se nenápadně podkopává firemní výkonnost.

Svobodné společnosti fungují na zcela jiných principech (podrobně se tomu věnuji v jedné z částí dalšího dílu kurzu). Jsou bytelnější než jejich konkurenti, klasické firmy s pevnou hierarchií a silnou kontrolou. Známe případy zpronevěr, případy, kdy jeden obchodník položí banku, ale bylo by naivní se domnívat, že svobodné společnosti jsou těmito nespolehlivými zaměstnanci ohroženy více než ostatní. Naopak, lidé svobodní, samostatní a loajální mají větší šanci včas odhalit takové nebezpečí než lidé, kteří necítí důvěru a loajalitu.

Ve svobodných firmách mají zaměstnanci možnost ovlivňovat zásadní strategické obraty a dělají to zpravidla včas – dříve, než je k tomu donutí zákazníci nebo ekonomický pokles (jak ukazuje například archetyp růst a nedostatečné investice ve 12. části I. dílu kurzu).

Skryté náklady

Skryté náklady vycházejí z nenápadně neefektivní práce, představují ušlé příjmy a promarněné obchodní příležitosti. Největší z neviditelných nákladů pramení z toho, co bychom mohli nazvat „nízkou výkonnostní kapacitou“ firem řízených shora. Nesvobodní zaměstnanci nikdy neudělají ten nezbytný krok navíc, aby firma splnila termíny, vyhnula se smluvní pokutě nebo zabránila ztrátě zákazníka.

Také náklady spojené se stresem zaměstnanců jsou obrovské. Pokud má však pracovník nad svou prací dostatečně vysokou kontrolu, stres je tím výrazně snížen. Náročné situace pak často nevzbuzují negativní stres, ale pozitivní vnímání situace jako výzvy.

Možnost řídit sám sebe představuje klíč k vytvoření svobodné firemní kultury.

Bob Koski  ze Sun Hydraulics vždy zdůrazňoval nadřazenost „měkkých“ faktorů nad čísly a statistikami - tedy význam svobody jako podmínky nepřetržité a výjimečné výkonnosti.

Proč se stále nedaří dostat dost svobody do firem?

Za prvé: ryba smrdí od hlavy. Nebo také: jaký pán, takový krám. Tímto ovšem můžeme odpovědět na jakoukoli otázku typu, proč se cokoli ve firmách nedaří. Není-li v první řadě „osvícený“ šéf, nejde-li příkladem, nic z požadovaných změn se nemůže doopravdy uskutečnit a dlouhodobě uchytit. Svoboda vyžaduje odvahu. Jak říká Albert Camus: získat vlastní svobodu vyžaduje smířit se se vším, co se stane.

Pomineme-li tedy osobu lídra, co jsou další příčiny?

Týmy, které se řídí samy, mohou dosahovat úspěchů pouze v případě, když se zaměstnanci, společně s odbory a liniovými manažery, od prvního dne podílejí na zavádění změn do praxe. Paradoxem je, že ve firmách, kde byly autonomní týmy ve výrobě zavedeny, je samo vedení nikdy neaplikovalo samo na sebe, ačkoli jsou jejich výhody nesporné…

Svoboda a důvěra nemohou být také přidělovány po kouskách. Je-li tomu tak, lidé hned vycítí skryté kličky a nabídku považují za falešnou.

Příklad z praxe

Thomas Jefferson založil Virginskou univerzitu jako svobodné místo pro studenty i profesory. Profesoři z Evropy však byli zvyklí na svoji autoritu a studenty za svobodné nepovažovali. Při incidentu, který se v této souvislosti stal, byli studenti potrestáni přísnými a velmi omezujícími pravidly.

Různá liberální opatření vůbec nemusí hned fungovat, protože to trvá dlouho, než lidé získají opravdovou důvěru, a tím pádem ochotu převzít zodpovědnost.

Příklad z praxe

Ještě po roce po odstranění píchaček vrhali zaměstnanci FAVI nostalgické pohledy na místo, kde bývaly. Zřejmě se obávali, že bez hodin nedostanou spravedlivou mzdu. Stejně v brazilském Semcu žádali zaměstnanci po zrušení prohlídek při odchodu z továrny jejich znovuzavedení – aby měli důkaz pro případ, že by se něco ztratilo.
(z knihy Carney a Getz: Svoboda v práci)

Většina lidí, kteří navštíví svobodné firmy, se vrátí do těch svých, aniž by si dokázali představit, jak svoji kulturu změnit. Chybí jim totiž přesvědčení o hodnotách svobody. Obdivují se vysoké výkonnosti, ale svobodě firmy nerozumějí. Svoboda není pro každého – člověk pro ni musí být zralý.

Myšlenkové předpoklady

Schopnost vytvořit svobodnou společnost vychází z našich myšlenkových předpokladů, zejména z toho, nakolik lidem důvěřujeme.

Příklad z praxe

Když Zobrist studoval organizační diagram FAVI, zjistil, že ze samé podstaty firemní struktury a jejích pravidel vyplývají tyto předpoklady:
-          Člověk není inteligentní (proč by jinak zaměstnávali vedoucí a inženýry, aby ostatním radili, jak mají dělat práci, kterou vykonávají stokrát za den?)
-          Člověk není zodpovědný (kontroloři)
-          Člověk je líný
-          Lidé jsou zloději (zamknutý sklad a výdej zboží oproti podpisu)
Oproti tomu společnost HP sundala zámek na dveřích jednoho skladu a místo něj tam dala nápis: HP svým zaměstnancům věří.
(z knihy Carney a Getz: Svoboda v práci)


Mohou existovat organizace s různou mírou svobody?

Ano, koexistence klasické hierarchicko-kontrolní kultury a svobodných týmů je možná. Takovou zkušenost mají například ve společnosti DuPont, ale i v jiných firmách, často z oblasti výzkumu a vývoje. „Ostrůvkům svobody“ byly inspirací univerzitní laboratoře, kde si lidé také mohli sami určovat, kterým projektům se chtějí věnovat a jak v nich postupovat.

Detailně o svobodných firmách pojednávám ve III. díle kurzu systémového myšlení.

„Těm, kteří se dali získat dobrovolně, můžeme důvěřovat, ale nikdy těm, kteří byli mocí donuceni nebo lstí získání.“
J. A. Komenský


Důvěra znamená bohatství - důkazy

Bob Davids (Smoke Sea Cellars): „Pokud je správné prostředí, pak děláme správně i víno a vyděláváme moře peněz a je to pro nás zábava. Vydělávání peněz a zábava se nedá vynutit. V této kultuře neexistuje napětí. A panuje tu absolutní důvěra. Všichni důvěřujeme všem, že umějí dělat svou práci.“

https://www.youtube.com/embed/AK0baWKMqrY

„Loukoť, dřevo ohnuté v kolo a v té poloze zatvrdlé, snáze se zlomí, než zase narovná...“
J. A. Komenský

Všeobecná skepse, vedoucí někdy až ke konspirativním teoriím, je nemocí naší společnosti. V systému se ale věci vyvažují – stále více lidí zažívá na vlastní kůži, že změna je možná.

Horší než tanky

Nejsme už také nakaženi invazí Putinova viru nedůvěry v sebe samé a v demokracii stejně jako Ukrajina?
Nač dobývat cizí země vlastní armádou, když lze levně prolomit jejich obranu s pomocí domorodců? Rusové podnikli invazi na Ukrajinu už dávno, když jim domácí politici a oligarchové pomohli rozložit zemí korupcí. Teď už jen sklízí plody. A napadá mne: nepodnikli oni invazi dávno už i u nás, jen jsme si ji nechtěli všímat?
Jak se taková invaze pozná? Podle míry nedůvěry v demokracii a schopnosti rozeznávat lež od pravdy. Šéf ukrajinského webu a týdeníku Kyiv Post mi objasnil něco, co mi dlouho nedocházelo. Cílem letité ruské propagandy na Ukrajině není přesvědčit lidi, že Moskva má pravdu. Cílem je přesvědčit je, že pravdu nemá nikdo. Cílem je zasít do jejich vědomí hluboké přesvědčení, že lžou úplně všichni.
Nejsme my v Česku už také nakaženi tímto ruským virem? Až příliš často slyším u nás lidi říkat: všichni lžou. Politici lžou, média lžou, Brusel lže, Moskva lže, Washington lže. Není komu věřit. Jenže společnost, která je zevnitř rozložená nedůvěrou v sebe sama a v instituce, jež tvoří její demokratickou strukturu, je pak už lehkou obětí Putinova viru. Tanků ani nebude třeba.
Nenamlouvejme si, že nám se něco takového jako Ukrajině nemůže stát, protože jsme v Evropské unii. Maďarsko je v EU také, ale maďarský režim už je dnes věrnou kopií Putinova modelu a Brusel s tím nemůže nic dělat. Nástupu autoritativního Viktora Orbána přitom předcházel rozklad společnosti, která – znechucena korupcí a lží – přestala věřit v demokracii.
Octli jsme se ve válce, kterou si neuvědomujeme jen z toho jednoduchého důvodu, že nám nebyla oficiálně vyhlášena. Jsme přitom součástí západní civilizace, kterou Putin už veřejně vyzval na souboj. Jeho ideologický poradce Alexander Dugin jasně shrnul, jak takový nepřítel v očích Moskvy vypadá: „Liberální hegemon s jeho principy volného trhu, parlamentarismu, lidských práv a absolutního individualismu."
V podstatě to Dugin vystihl správně a dnes je zřejmé, že Putin se snaží všechny tyto pilíře Západu rozežírat zevnitř. O Británii nebo Francii se nebojím, ale když se dívám na Česko nebo na Slovensko, je naše obranná linie děravá - a my sami do ní děláme díry jako na Putinův povel.
Každý zkorumpovaný podnikatel, každý politik, který šíří lež a pohrdání demokratickými institucemi a konec konců i každý vůl, který na Facebooku hlásá, že všichni lžou – ti všichni jsou Putinovi spojenci v jeho dobyvačné válce. Bez ohledu na to, zda se k Putinovi hlásí, nebo ne.
Martin M. Šimečka (Respekt, 28. 4. 2014)


Shrnutí

  • Touha po svobodě je člověku vrozená.
  • Svoboda znamená především zodpovědnost za dodržování společně dohodnutých pravidel.
  • Svoboda a důvěra prokazatelně přinášejí prosperitu.
  • Rozhodování se má odehrávat na tom nejnižším stupni hierarchie, kde má smysl.
  • Lidé si mají sami rozhodnout, které pravomoci potřebují.
  • Lidé nebudou přijímat zodpovědnost v kultuře, kde panuje nedůvěra.

Doporučená literatura a další zdroje:

  • B. M. Carney a Isaac Getz: Svoboda v práci; PeopleComm, Praha, 2011
    Čtivá kniha plná konkrétních příběhů z praxe budování svobodných firem. Odhaluje principy budování společností založených na důvěře a svobodné lidské vůli a nabízí i důvody, proč se to v některých případech nedaří. Velmi doporučuji!
  • The Legatum  Prosperity Index™
  • https://citaty.net