Learn2Change
Learn2Change

25. část: Etika v koučování

Etika je nejdůležitější fenomén práce s lidmi – proto by vždy měla být na prvním místě!

„Nepotřebujeme mravnosti a náboženství abstraktně, v soustavách a v knihách, ale v životě, v hospodaření a v politice. Etika není pro psací stůl, náboženství není pro kostel.“(T. G. Masaryk)

Etika je zásadním fenoménem v práci s lidmi. Je nejvyšším a nejsilnějším kontrolním kontextem. Právě díky své důležitosti a komplexnosti je však těžko uchopitelná. Chovat se eticky znamená neustále přemýšlet o všech etických dilematech, se kterými se setkáváme mnohem častěji, než se na první pohled zdá.

Existuje mnoho etických kodexů, které určují „správné chování“. I my vám zde jeden předložíme. Slouží jako maják - dává nám představu o tom, co je v obecné shodě považováno za etické. Zdaleka však nestačí chovat se podle etického kodexu kouče. Realita je příliš komplexní – musíme o etice často přemýšlet a uvědomovat si, že vlastně každé naše rozhodnutí má nějaké etické souvislosti.

Než se dostaneme přímo k profesi kouče, je dobré se nejprve zamyslet nad etikou obecněji. Nabízíme vám tři okruhy:

  • Filozofie etiky
  • Systemická etika
  • Etika kouče

Filozofie etiky

"Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha." (I Kor 4,5)

Po kliknutí na políčko se otevře text. Po dalším kliknutí se opět schová.

Teorie versus svědomí v akci

Kierkegaard ukázal, že jakékoli „vědění z odstupu“ není základní morální a náboženské situaci člověka nikdy dostatečné. Jako je smyslem křesťanského zvěstování, aby bylo zakoušeno a vnímáno jako „současné“, tak ani etická volba není věcí teoretického vědění, nýbrž jasnosti, ostrosti a naléhavosti svědomí. Každé vědění z odstupu hrozí zastřít či oslabit nárok, tkvící v situaci mravní volby.

Zákon versus láska

Pokud etiku chápe jako nějaké vědění o obecném, zaplétá se do mravní problematičnosti, spojené s pojmem zákona. O tom pojednává List Římanům. Že hřích přišel skrze zákon, nebylo chápáno v tom smyslu, že nás zakázané jako takové přitahuje a tím rozmnožuje hřích, nýbrž tak, že právě dodržování zákona vede k vlastnímu hříchu. Tímto hříchem není pak překročení zákona, nýbrž pýcha, kdy poslušnost zákona uzamyká člověka před příkazem lásky. Rozhodujeme se pak mezi pocitem správnosti a smířlivostí lásky. V tomto pohledu tedy mohou nastat případy, kdy dodržování pravidel je neetické.

Prosazování etiky

Reflexe L. Wittgensteina o etice v jeho Traktátu logicko-filozofickém, kde se obrací k problému hodnot ve světě a jejich vyjádření v tvrzeních. Dochází k závěru: "Je zřejmé, etika se nedá vyslovit (artikulovat)“. … Hned další bod poskytuje širší kontext: Jestliže je předložen etický zákon formy "Vy budete", hned vyvstane první myšlenka: "A co když nebudu?“. "Je jasné, že etika nemá nic společného s trestáním a odměňováním v obvyklých významech těchto slov. Nicméně vskutku musí existovat nějaký druh etické odměny a trestu, ale ty musí spočívat v akci samé.

 

 

Otázky k zamyšlení

Kdy jste se v životě dostali do etického dilematu? Jak jste ho řešili? 
Porušili jste někdy vědomě pravidla z toho důvodu, že vám to přišlo etické?
Kdy jste v životě měli špatné svědomí? Došlo pak ke zpracování, odpuštění?

 

Systemická etika

Systemická etika se odvíjí od konstruktivistického pohledu na svět. Projevuje se v chápání reality, pravdy, poznání, hodnot, norem a zacházení s nimi.

Realitu vnímá jako lidskými bytostmi konstruovanou. Význam je výsledkem dohody.
Pravda je konstruovaná, kontextová (tzn. tvoří se v daném kontextu).
V systemickém přístupu respektujeme  v rámci etiky fakt, že:

  • nevíme, jaká je realita našeho protějšku
  • nevíme tedy, ani jaké jsou jeho postoje, normy, přání…
  • nemůžeme je posuzovat z hlediska objektivní přijatelnosti či přípustnosti

Nepředkládá tedy normu, ale vytváří vztahový rámec, ve kterém se pomocí sebereflexe učíme pohybovat a rozumět vlastnímu jednání a jeho důsledkům.

Při praktické práci se sebou či druhými pomáhají systemické teze, které formulují základní rámec systemické etiky:

  • Jediné, co mohu změnit, jsem já sám.
  • Pokud je něco nějak, může to být jinak.
  • Jiní lidé mají právo vidět věci jinak.

Podle Institutu pro systemickou zkušenost se systemická etika posouvá:

  • Od tolerance k přijetí plurality
  • Od mesiášství k respektu
  • Hlavní otázkou tak není, co je dobré a zlé, ale kdo o tom rozhoduje. Důležitým je poznávání kontextu, ve kterém se věci dějí.

Etika pomáhajícího profesionála

Podle Thomsona je etika vyjádřená pomocí šesti zásad (klikněte na políčko pro rozbalení textu):

1. být prospěšný

s dobrými úmysly, s dobrým srdcem – být užitečný, jak nejlépe umím

2. neškodit

důraz na neškodit záměrně, ale také neškodit nekompetencí (nedělat to, co neumím)

3. věrnost, přesnost

věrnost kontraktu a pečlivost v ujištění, že i druhá strana ví, co je obsahem kontraktu (že tomu rozumí)

4. spravedlnost

rovnoměrná distribuce toho, co poskytujeme, tzn. nebýt ani oběť, ani zachránce (v pomáhajících profesích jsme nejvíce ohrožení rolí zachránce; kompetentní pomáhající pomoc nevnucuje a nedělá ji na vlastní úkor)

5. autonomie

právo volby o sobě; jako klient, kouč, terapeut, supervizor máme právo činit volbu, tzn. nemusíme pracovat s každým, nemusíme být omnipotentní. Každý člověk má právo o sobě rozhodnout sám

6. péče o sebe

nejen profesně (sdílení s kolegy, supervize, vzdělávání se), ale i lidsky (zázemí, rytmus práce a života, osobní vztahy); tzn. „nežít životy druhých“ a praktikovat tezi „taky jsem člověk“

(z publikace Thompson: Philosophy in ethical praxis in psychotheraphy – 1990)

Etický rámec vlastní profese si tvoří také každý z nás; není tedy pouze dodaným kodexem, ale také prací na vlastních zásadách, názorech a postojích; je živým systémem mého vztahování se k etice.

Otázky k zamyšlení

Proč je konstruktivistický/systemický přístup etický?
Jakou souvislost vidíte mezi rozlišováním pomoci a kontroly a etikou?

 

Etika kouče

Etika v koučování

Koučování, jako jedna z pomáhajících profesí, se musí řídit přísnými etickými standardy.

Etický rámec je však všudypřítomný – nejde jen o případy, o kterých hovoří etické kodexy; i způsob našeho vedení rozhovoru může být považován za neetický, pokud nedodržujeme metodiku - zejména v případech rozlišování kontroly a pomoci.

Příklad:

Klient: „Rád bych se podíval na to, proč mi šéf pořád nevěří.“

Kouč: „My ale musíme pracovat na objednávce zadavatele, tj. na zadání, které ti dal. Jedním z cílů je, abys ho pravidelně informoval o posunech v projektu Delta.“

Otázky k zamyšlení

Je ve výše zmíněném příkladu podle vás přístup kouče neetický? Ať odpovíte jakkoli, vysvětlete. Jak byste v daném případě postupovali vy?

 

Úkol

Zamyslete se nad situacemi v koučovacím kontraktu, kdy může docházet k problémům s etikou.

Příklad

Klient: „Já bych chtěl ve skutečnosti z týhle firmy odejít. Mám všeho po krk. Šéf nás dusí a sám se chová nemorálně, má milenku. Nemůžu už to s ním vydržet.“

Kouč: „A on to ví, že chceš odejít? Mluvil jsi s ním o tom?“

Klient: „Přímo ne, ale myslím, že to tuší. Nechci si to ztěžovat, kdyby věděl, že uvažuju o odchodu, ještě by mi přitopil. On si nezaslouží, abych mu to ulehčoval.“

Otázka k zamyšlení:

Jak byste v tomto případě postupovali?

Nejčastější etické problémy

  • Klient mi sdělí něco, co by měl vědět jeho zaměstnavatel, ale jeho o tom informovat nechce (např., že si hledá jinou práci).
  • Klient se chová způsobem nebo dokonce chce pracovat na něčem, s čím já bytostně nesouhlasím (např. jak zatajit před manželkou milenku). To je problém zejména v případě, že já svůj odpor nereflektuji.
  • V koučování se dozvím něco, co mohu výhodně využít pro svůj prospěch (např. jak přesvědčit rozhodovatele, aby si koupil koučování).
  • Koučovaný mi může zajistit nějaké výhody, které ostatní nemají (využívám našeho nadstandardního vztahu).
  • Klienta nepřípustně ovlivňuji způsobem své práce nebo svými názory či idejemi.
  • Ve skupinové práci využívám toho, co jsem se dozvěděla v individuálním koučování.

Otázky k zamyšlení

Kdy je péče o klienta etická a kdy naopak neetická?

Jaký je vztah mezi kontraktováním (dojednáváním zakázky) a etikou?