Learn2Change
Learn2Change

6. část: Konstruktivismus

Již seznámení se s konstruktivismem a jeho odlišení od objektivismu znamená pro mnoho lidí nesmírně užitečnou reflexi svých dosavadních myšlenkových schémat.

Konstruktivismus jako filozofický zdroj systemického koučování

Základní filozofií systemického přístupu v práci s lidmi je konstruktivismus. Systemiku dále definuje přede/vším obecná systémová teorie, o které pojednávám v 7. části. Systemiku v práci s lidmi tedy můžeme definovat takto:

Porozumění obecné systémové teorii z hlediska konstruktivismu.

Teoretických zdrojů systemického přístupu je však mnoho – v tomto kurzu vám nabízíme jen některé. Máte-li chuť, můžete se podívat také na teorii chaosu, teorii disipativních struktur, synergetiku, sociální konstrukcionismus nebo postmodernismus. Nejste-li zrovna studijní typy, doporučujeme se zaměřit zejména na konstruktivismus, obecnou systémovou teorii a kauzalitu.

Nyní však začněme filozofickým základem.

Od objektivismu ke konstruktivismu

Objektivistická tradice

Objektivismus je stále převládající filozofií, která říká, že existuje objektivní realita na nás nezávislá. 
Objektivismus lze dělit na vědecký: objektivitu je třeba dokázat vědeckou metodou a náboženský
víra v objektivitu.

Na rozvoji objektivistického přístupu se významně podílel Descartes, který oddělil hmotu a ducha, a tím usnadnil vývoj objektivistické vědy. Tento přístup je známý jako karteziánský.

Objektivistické teze

https://www.youtube-nocookie.com/embed/Qr92NaMi8M0?rel=0&showinfo=0

Konstruktivismus

Snahy poukázat na slabé stránky objektivismu však nejsou nové, první jsou doloženy už od předsokratiků. Až ve 20. století však společně s nejnovějšími objevy zmíněnými v předchozím textu vzniká filozofie konstruktivismu.

Její hlavní myšlenka zní: Nemáme přístup k objektivní realitě.

Otázka k zamyšlení:

Znamená to, že objektivní realita neexistuje?

Ne, protože to nemůžeme vědět – nemáme k ní přístup! To, co vnímáme jako objektivní realitu, je závislé na konstruktech našeho mozku.

Tradiční vědecké dogma je založeno na víře, že vědecké popisy se přibližují objektivní realitě, o níž se předpokládá, že existuje jako taková, bez ohledu na pozorovatele. Celá historie moderní vědy tento však tento předpoklad vyvrací. Nejde tedy jen o myšlenkové konstrukce fiilozofů. Jednou z věd, které konstruktivismus dokládají, je kvantová fyzika. Máte-li zájem, můžete se podívat na rozhovor s Janem Rakem, profesorem kvantové fyziky a vědcem CERN v televizi DVTV: https://video.aktualne.cz/dvtv/existujeme-jen-tady-a-ted-minulost-a-budoucnost-je-trochu-il/r~ef0d3084a0c211e9b16b0cc47ab5f122/. Co se zde dozvíte? Mimo jiné to, že

Vědomí je jen generátor informací, že je sklenice hmotná, je trochu iluze. Soustředěné vědomí dává částicím to, že je cítíme jako hmotné. Minulost a budoucnost je iluze vytvořená z informací. Realita, ve které se všichni nacházíme, a to, že spolu můžeme komunikovat, nám umožňuje ta komplexní informace, kterou všichni sdílíme. Lidé izolovaní v jeskyních vnímají realitu odlišně a dá se to i vědecky pozorovat. Změna paradigmatu může mít obrovský dopad i na každodenní realitu a otevírá její filozofické a spirituální vnímání.

Příběh

Clemens Kuby ve své knize „Na cestě do sousední dimenze“ popisuje své setkání s národem Todů:

Todové, domorodý národ žijící v Nilgiriských horách, rozmlouvají se zvířaty, rostlinami, jezery a horami. Žijí na svém území roztroušeni v malých příbuzenských skupinách. C. Kuby sem přijížděl opakovaně, aby zde natočil dokumentární film právě o životě toho zvláštního národa. Uchvátila ho jejich spiritualita a zcela samozřejmé sepjetí s přírodou. V knize popisuje, jak se setkal se dvěma domorodými dívkami. Na jednu otázku mu nedokázaly odpovědět, a tak se chtěly zeptat babičky. Vypnul tedy kameru a čekal, že teď půjdou domů za babičkou. Dívky si však strčily levý palec do pravé dlaně, přivřely oči, chvíli palec třely a potom mu odpověděly. (Jejich babička byla již dávno po smrti.)

Při třetí návštěvě se znovu setkává s jednou z těchto dívek. Ta mu pak položí otázku: „ Že už také slyšíš, co říkají kámen a strom, viď?“ Clemens trochu zmateně odpovídá: „No jo, vlastně, ne.“ Dívka se na něj trochu nedůvěřivě podívá a potom se zeptá: „Jsi ale přece člověk – nebo?“

Naše vnitřní mapy – konstrukty

Konstruktivismus je základem teorie poznání v systemickém myšlení. Poznávání znamená, že „poznávající“ systém se zabývá rozlišováním. Bez této schopnosti by nebylo možné přežít. Jsme odkázáni na vytváření konceptů, „map“ světa, jež nám umožňují se v něm vyznat. Jestliže svoje mapy, vykonstruované za účelem orientace ve světě, zaměníme za skutečnost, má to vážné důsledky. Zapomínáme, že se jedná o možnosti pochopení, nikoliv o věci samotné!

20% vjemů přichází do mozku zvnějšku skrze smysly, zbylých 80% se k tomu přidá až uvnitř mozku!

Malý test

Co tvrdí konstruktivismus o poznání?

Poznání je jiné než objektivní skutečnost.
Poznání je objektivní.
Poznání se děje v hlavách lidí.

Co je definicí konstruktivismu?

Objektivní realita neexistuje.
Nemáme přístup k objektivní realitě.
Objektivní realita je konstruktem našeho mozku.

Konstruktivismus vychází z kybernetiky II. řádu, o které hovořím v 10. části kurzu. Vylučuje možnost poznat objektivní skutečnost. Nepopírá ji, ale nevěří v její na subjektu nezávislé poznání. Vše, co o realitě můžeme říci je to, jak ji vidíme my.

Z pohledu neurofyziologických výzkumů je požadavek nezávislosti poznání na poznávajícím historickým artefaktem. To, co přichází z vnějšku do mozku je pouze kvantita (kmitočty, vlnění); kvalita (barvy, tóny) vzniká v naší hlavě. To, co nazýváme vjemem, je z 80% produktem mozku.

Podle von Glasersfelda neodhalujeme venkovní svět, ale vynalézáme ho, konstruujeme. Není tak důležité, jak přesně naše konstrukty odpovídají položkám v prostředí, ale to, jak dostatečně se hodí k tomu, aby zaručovaly přežití. Důležitým tedy není „pravdivost“ obrazu, který si o světě utváříme, ale jeho užitečnost pro naše porozumění světu.

TEST

Jednotlivé teze zde zařaďte buď ke konstruktivismu nebo k objektivismu.

 

Svět je takový, jaký je.
Objektivismus
Konstruktivismus
Vše řečené je řečené pozorovatelem.
Objektivismus
Konstruktivismus
Svět je takový, jaký ho vnímáme.
Objektivismus
Konstruktivismus
Každá realita je výsledkem rozlišování, které učinil pozorovatel.
Objektivismus
Konstruktivismus
Realita je na pozorovateli nezávislá veličina.
Objektivismus
Konstruktivismus
Realita a její pozorovatel jsou součástí společného systému.
Objektivismus
Konstruktivismus
Realita je dána a člověku přísluší svět objevovat a dobývat.
Objektivismus
Konstruktivismus
Důležitým kritériem rozhodování je užitečnost.
Objektivismus
Konstruktivismus
Pozorovatel musí být nestranný, aby realita mohla být popsána co nejlépe.
Objektivismus
Konstruktivismus
Důležitým kritériem rozhodování je pravdivost.
Objektivismus
Konstruktivismus
Blázen je člověk, o kterém si zbytek lidí myslí, že není normální.
Objektivismus
Konstruktivismus
Blázen má psychiatrickou diagnózu.
Objektivismus
Konstruktivismus
12
0
Objektivismus:
Svět je takový, jaký je. 
Realita je na pozorovateli nezávislá veličina.
Realita je dána a člověku přísluší svět objevovat a dobývat. 
Pozorovatel musí být nestranný, aby realita mohla být popsána co nejlépe.
Důležitým kritériem rozhodování je pravdivost. 
Blázen má psychiatrickou diagnózu. 
Konstruktivismus:
Vše řečené je řečené pozorovatelem.
Svět je takový, jaký ho vnímáme. 
Každá realita je výsledkem rozlišování, které učinil pozorovatel. 
Realita a její pozorovatel jsou součástí společného systému. 
Důležitým kritériem rozhodování je užitečnost. 
Blázen je člověk, o kterém si zbytek lidí myslí, že není normální. 

Muž v přízemí domu potřebuje použít vrtačku, která se mu porouchala. Rozhodne se, že si ji tedy půjde půjčit k sousedovi, který bydlí v nejvyšším patře. Jak stoupá po schodech, hlavou se mu honí myšlenky: "Co když mi ji nebude chtít půjčit? Já jsem mu minule zabral místo na parkování... Určitě se bude bát, že mu ji zničím..." S každým schodem roste jeho úzkost. Když mu soused konečně otevře dveře, osopí se na něj: "Tak si tu svoji pitomou vrtačku nech!"

Žijeme v jazyce

20. století je stoletím filozofie jazyka. Nerozumíme a nepoznáváme žádný význam, pokud nekomunikujeme.

Konstruktivismus ukazuje, že veškeré „poznávací“ procesy se dějí v doméně jazyka. To v jazyce můžeme navzájem porovnávat svá rozlišení a tak si vytvářet „společný“ svět. Ten má pak pro nás podobu „objektivní reality“.

Konstruktivismus o tom, co objektivisté nazývají objektivním poznáním, hovoří jako o konsensu, tj. takovém popisu reality, na kterém se můžeme shodnout s druhými.

Proč zůstává objektivismus převládající filozofií?

Konstruktivismus ještě neměl čas se dostatečně rozšířit.
Objektivismus umožňuje lépe vysvětlit to, jak svět funguje
Objektivismus umožňuje lépe udržovat moc.

V jazyce se:

Můžeme beze zbytku dorozumět.
Můžeme dohodnout, že si rozumíme.
Nikdy nemůžeme dorozumět.

Problém z konstruktivistického hlediska:

Vzniká v jazyce a je konstruktem klienta
Je trápením, které by za daných okolností postihlo každého.
Neexistuje

Shrnutí a souvislost s metodikou koučování

Tradiční objektivistické myšlení předpokládá, že člověk funguje jako strojové uspořádání součástek = mechanické pojetí člověka (dovnitř vchází x a ven vychází x).

Od toho se vyvinul model příčinného (kauzálního) přístupu k řešení problémů:
1. zjisti, kde je problém,
2. popiš jej,
3. odhal jeho souvislosti,
4. najdi všechny možné příčiny,
5. odstraňuj příčiny.

Filosofie konstruktivismu a postmoderní obrat k jazyku reprezentují moderní chápání lidí jako složitých systémů = nemechanické pojetí člověka (dovnitř vchází x a ven vychází y).

Svět není na pozorovateli nezávislou skutečností, ale právě konstruktem pozorovatele, který je za takto vytvářený svět plně odpovědný.

Test

Co znamená konstruktivistický pohled?

Lidé jako autonomní bytosti, které zůstávají pro sebe navzájem neprůhledné. Proto jim nelze ani úplně porozumět, ani je libovolně měnit či instruovat.
Objektivní poznatek je nezávislý na pozorovateli a je přenositelný v jazyce.


Jaký vztah má konstruktivismus k objektivismu?

Neuznává existenci objektivní reality, tudíž ani objektivismus jako životaschopnou filozofii.
Přijímá ho jako svoji součást, protože nemůžeme-li dokázat existenci objektivní reality, nemůžeme dokázat ani její neexistenci.

Kde se to odráží v metodice systemického koučování?

  • V kompetencích kouče, kterými jsou aktivní naslouchání a konstruktivní dotazování. Kompetence kouče naleznete v 5. části a konstruktivní otázky v 21. části kurzu.
  • Ve všech třech úrovních sebereflexe. O sebereflexi pojednává 22. část kurzu.
  • Kouč je rovnocenným partnerem koučovaného, respektuje jeho „vidění” světa a svými profesionálními dovednostmi vést konstruktivní rozhovor umožňuje koučovanému změnu jeho světa změnou úhlu pohledu, porozumění, změnou ve „vyprávěném příběhu jeho života”.

Která z následujících definicí se nejvíce hodí pro konstruktivismus?

Objektivní realita neexistuje.
Neexistuje tzv. objektivní skutečnost na nás nezávislá.
Realita se tvoří v našich hlavách.

Který z následujících výroků se nejvíce hodí pro koučování?

Kouč ví, že koučovaný může mít v hlavě úplně jiný svět než on sám.
Kouč využívá všech svých dosavadních zkušeností k tomu, aby koučovanému pomohl vyřešit jeho problém.
Kouč se soustředí na problém klienta a jeho řešení.

Svět tak, jak ho vnímáme, je naším vynálezem. My sami jsme konstruktéry skutečnosti.

Máme o lidech své představy a podle toho je hodnotíme. To pak ovlivňuje kvalitu vztahů, které k nim máme.

Mapa krajiny ale není sama krajina. Já jsem zodpovědný za „mapu“, kterou mám o druhém. Komunikuji s ním přes tuto svou „mapu“, takže je-li negativní, vše mi potvrzuje tento předpoklad a naopak. O tom také pojednává Komunikační teorie v 8. části.

Je-li tomu tak, pak mohu ale svou „mapu“ o tom, co by druhý měl dělat (nevyžádané rady, máš/musíš), prostě vymazat a dát mu prostor, aby mi naopak vyjevil svoji „mapu“. Tím mu dávám svobodu a prostor k růstu. Tento postoj musí zaujímat kouč.

 

Mapa není totéž co krajina a název není totéž, co označovaná věc. Co se opravdu objeví na mapě je rozdíl, ať už je to výškový rozdíl, rozdíl ve vegetaci, rozdíl ve struktuře obyvatelstva, rozdíl ve struktuře povrchu ... Ve skutečnosti to, co míníme informací, základní jednotkou informace, je ten rozdíl, na němž záleží.“ (doslova: the difference that makes difference). 
(Gregory Bateson)

Kde se to odráží v metodice koučování?

Při konstruování ne-problémového stavu. Kouč s pomocí kontextu „jaké je to po vyřešení“ umožňuje koučovanému „konstruovat“ si své řešení. Konkrétní způsoby, jak toho dosáhnout, naleznete ve všech částech týkající se metodiky vedení koučovacího rozhovoru.

Otázka k zamyšlení:

Jak byste vysvětlili tvrzení, že „cokoliv, co není pes, nám o tom, co je pes, řekne více, než pojem ´pes´“?

 

Jaký postoj zaujímá systemický kouč k možnosti změnit druhého člověka?

Kouč může v klientovi probudit změnu díky své autoritě a zkušenosti.
Kouč nemůže klienta nijak ovlivnit.
Kouč může klientovi nabídnout změnu pomocí konstruktivních otázek.

Typické znaky na těchto myšlenkových základech uvažujícího kouče:

  • Je mu jasné, že neexistuje žádný přístup k objektivní skutečnosti.
  • Chápe, že neexistuje objektivní skutečnost na nás nezávislá.
  • Chápe poznatek jako závislý na pozorovateli.
  • Ví, že to, co dělá jiný, je jen jeho interpretace, a ta může být velmi různá.
  • Chápe lidi jako neinstruovatelné bytosti, které jsou si navzájem neprůhledné.
  • Ví, že lidem nelze úplně rozumět ani je nelze libovolně měnit.
  • Připouští, že existuje mnoho řešení určitého problému.
  • Respektuje, že řešení problému nemá nic společného s problémem, leží mimo něj.
  • Ví, že konverzace o problému problémový systém konzervuje.
  • Umí neredukcionisticky zacházet s komplexitou.
  • Ví, že neexistuje kritérium pravdy, pravdivosti, pouze kritérium užitečnosti a schůdnosti.
  • Umí přemýšlet o tom, jak přemýšlí o tom, co dělá.
  • Vychází z toho, že z hlediska chápání se, znamená komunikace jen více či méně užitečná nedorozumění.